Únor 2007

Nemám ráda LENOST

27. února 2007 v 22:15 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Hrůza... myslím teda lenost. Je to opravdu strašná vlastnost. Zvlášť, když sám člověk, který jí nesnáší touto ,,nemocí" trpí. Myslím, že je jasné, že se jedná o mě. Jen tak ze slušnosti by bylo dobré něco napsat, vzhledem k tomu že zítra jedu do Egypta. Vlastně jsem každý den byla připravená něco napsat, ale jak vidíte, nestalo se. Mám opravdu nabytý den. Tedy dny. O víkendu se mi nechtělo a ve všední dny jsem se učila. Vlastně i teď bych se měla učit, ale dala jsem si ,,voraz". Právě jsem totiž dotvořila referát na Starověký Egypt, který máme na Výtvarku! Chátele to někdo? Ta učitelka je fakt nemocná! Nejen že mi dá poznámku, když zjistí, že mám pravdu, ale navíc nám zadavá referáty. Ó bože. Taky jsem ještě zoufale hledala něco o Těkavejch látkách na rodinku. To víte, museli jsme si vybrat nějaké téma, aby se to týkalo drog a mě jsou ty těkavý látky tak nějak blízký (to víte, fetiš sava do záchodu.). Já vim, trapnej humor. No každopádně já jsem zásadně proti kouření, fetování atd. No nezdá se vám to nechutný(heh, sorry kuřáci),když po ulici jde člověk a táhne kouřem na sto honů? Mě to přijde hrůza. A co nám to dává? Nic. Jen to bere prachy, zdraví a navíc po tom smrdíme. Zrovna dneska jsem si o tom s někým povídala(a hle, asi s mamkou). Uvidíme, co budu říkat za pár let...
Mimochodem, rozhodla jsem se, že už nebudu psát deníčky z každýho dne(jak jsem předpokládala-po týdnu mě to přstalo bavit). Stejně si myslim, že to nikdy nečně. A když jo, tak né do konce. Já vim, že ne! xD Lidi si většinou přečtou číst, to okomentujou a dělaj, jakože to maj celý přečtený. Znám svět, znám. Ale samozdřejmě, že občas napíšu nějaký ten zážitek a podobně(koneckonců i toto jsem zařadila do kategorie "Kráčím životem", protože je tu obsaženo pár slov, která říkají, co jsem dneska dělala).
Už jen pár slov a půjdu, návštěva aquaparku mě natolik zmohla, že jsem zralá akorát tak dopostele(pozor, pokud to čtete ve dvě odpoledne už to neplatí).

O životě

23. února 2007 v 20:31 | Eliwera
Tak jo, tohle je dotazník(řetězák), o životě, či co. Otázky vymyslela Sab.
Věřím, že už vás s tim nudim... xD

Další kravina

23. února 2007 v 19:55 | Eliwera
Ty řetězáky jsou takový kraviny, hrůza... ale mě to baví xD

Není blog, jako blog

23. února 2007 v 19:48 | Eliwera |  Blah blah aneb Eliwerky kecy
Já vím, že je to téma, které se omýlá stále dokola, ale někteří "blogaři" mě prostě nikdy nepřestanou udivovat. Člověk prostě kouká s otevčenou pusou, jakou blbost může někdo napsat. A nejde jen o to, co člověk píše, polovina rádoby bloggerů totiž ani nepíše. Nějaký blogy jsou totiž, pardon, opravdu na nic. Já nevim jak vy, ale já když potřebuju najít něco o nějaké star(což nepotřebuju)tak si si prostě otevřu nějaký kvalitní vyhledávač a už to je. To poslední, kde hledám informace je sblog.cz a blogy tam. Nejlepší na sblog jsou autorkami často nazývané "shoutíky", "šoutíky" a vůbec nejhroší forma je "schoutík". Dobře, shout ještě zkousnu, ale ty neuvěřitelný zdrobněliny, to hořim xD. Další forma úžasného způsobování zaplňování blogu jsou již trochu out "bleskovky". To je taky jedna z věcí, která mě dostává do varu. Dobře, jednu bleskovku za týden ještě zkousnu, ale 3 za jeden den, to už je moc. Také je tu jedna často používaná a velmi "kvalitní" forma zaplňování blogu, tím jso tzv. "aktuálky". Něco typu: ,,Čauky! Lidišky, takže sem právě doma na pc, mám se fajn" je fakt otřes. Stejně tak mě drtí ten neuvěřitelně "cool" styl psaní: ,,Šauky, bulánci, tagže sem práwě přišla dom. Tag se vám budu věnovat", grrr. xD. Ale to jsem zase zašla daleko, chtěla bych se vyjádřit k těm bloggaerům, co na blog nenapíší vůbec nic. K čemu je blog plný obrázků, tokio hotel(to je vůbec nejhorší)a dalších kravin? Já osobně mám ráda blogy, kde se dozvím, jak vidí svět autor, doslova hltám, když blogger napíše svůj zážitek, názor atd...(nemusí ale mermomocí psát každý den jako já, to je nudá xD). Ovšem najde se spousta kvalitních blogů, které mají jen jedinou chybu... no jo, agličtina. Jasně, nechci určovat, jak máte psát, ale proč tolik lidí má anglicky nazvané rubriky? Nebo názvy článků? Ale musím říct, že tohle už je jen detail :)
Nechci tímto článkem nikoho urazit, to ne! Jen chci prostě říct že není blog, jako blog. Každej je jinej, ale né každej hezkej...! Nechci tím nikomu sahat do svědomí, každý ať si píše jak chce, že... hlavně né tak hrozně, jako já xD.
Ale lidi, když máte dobrej blog tak nezáleží na tom, jak píšete.

Pátek - 23.2.2007

23. února 2007 v 19:22 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Takže jen krátce. Ve škole se nic tak unikátního nedělo. Vlastně byla celkem nuda, jen tělocvik byl dobrej, ale ten je vždycky. Ale protože se mi sem nechce psát, co všechno jsme dělali, tak to nenapíšu, stejně to nikdo nečte, tak proč se namáhat xD. Haranty jsem nakone ctaky nezmlátila, rozohodla jsem se, že budu hodná xD.
Po škole jsem šla s kámoškou vybrat čelenku, já jsem si totiž koupila bílo-černou lebkovou(včera)a ona chtěla taky nějakou. Nakonec si vybrala bílou(protože má hnědé vlasy), která jí nejvíc slušela. Stála sice 100, ale to ještě jde, na to, že žijeme ve 21.století a že je to z C&A... taková průměrná cena, no. Pak jsme šli k ťongům. To víte, když někdo rozfofruje prachy za nátepníčky a čelenky, na oblečení toho už moc nezbude. Tak jsem si řekla, že u ťongů to bude nejlepší, náhodou tam maj někdy hezký věci, tak proč ne. Stejně nikdo nepozná, že je to od nich... a i kdyby, neřešim. Najdřív jsme šli k ťongům, kteří jsou kousek od Fugnerky(Liberečáci znají). Při vstupu jsem si vyhlídla Nevietnamskou prodovačku a řekla jí, že potřebuju černý triko. Bože, ona vytáhla nějaký XXL tričko, který mi bylo dlouhý asi po kolena. Sem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Radši ani jedno. Jen jsem slušně řekla, že je "trochu" velký. Tak mi tam začala nutit košile(Grr, já si přišla pro tričko), svetry, mikiny... nakonec jsem se nenápadně vytratila. Pak mě Nikča zavedla k další Vietnamcům. Tam už to vypadalo líp. Opět jsem se zeptala jestli nemají nějaký černý tričko a prodavačka začala zoufale hledat. Pak k ní přišel nějakej kluk, prodavač... ha! Byl to jeden kluk ze školy, ale to je jedno. On prosě přišel a zeptal se, co potřebujeme, bába mu za nás odpověděla: ,,Tričko, ale ňe obyčejne! Hezke! Hezke!". Ten kluk se nějak divně zasmál a řekl: ,,No vždyť!", ,,Ale oni nechtěj to za čtyřicet korun. Hezke, hezke!", ,,Ale to máme". Nakonec nás tedy kluk zavedl ke stojanu, kde byly trička, tak jsem si asi dvě vzala zkusila. To menší mi bylo těsný a tak jsem si vzala asi 156. Teď mi leží na stole. Má sice takový hnusný provázky vysící z rukávu, ale ty já jednoduše odstranim. Jsem ráda, že mám konečně nějaká tričko... za ,,s-todvaš-et", ale dobrý.

Čtvrtek - 22.2.2007

22. února 2007 v 17:10 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Smradi malý. Ono to vypadá jako nevinný a roztomilí dítko, a může se na to člověk zlobit? Jo, může! Jinak to nejde, tyhle zmetci potřebujou pár ran holý a trochu proplesknout, aby jim došlo, že tohle se nedělá. A už vůbec né nám, teda mě.
Když tak nad tím přemýšlím... stalo se to před školou. Jako každý den jsme spolu s Nikčou mířily na zastávku. Čtvrťáci se tam mlátily mucholapkou (ohromně vtipný, haha). Vlastně jsem se nad tím nijak nepozastavovala - proč taky. Jsem zvyklá i na horší a trapnější hry. Když jsme byly od školy vzdálené asi 300 metrů ti "mucholapkáči" šli k nám. Opět - nijak mě to nevzrušovalo, až do té chvíle (nebudu to napínat, stejně všichni víte, co se stane), než ta mucholapka přistála i na mě. To už byl vrchol. Rozběhla jsem jsem se za tím vyníkem, ale naneštěstí se mi schoval. Při běhu jsem si navíc omylem mucholapku přilepila i na kalhoty. Vřelo to ve mě (nedivte se) a protože jsem potřebovala na někoho tu mucholapku lípnout, aby ze mě ten vztek vyprchal začala jsem hledat oběť. A v tom jsem uslyšela smích. Sice to nebyl smích toho viníka, ale kdokoli se mi směje je mím nepřítelem. A tak jsem to lípla na jinýho haranta a bylo. Když přiběhl ten, co to původně hodil na mě udělala jsem ze sebe děsnou drsňačku a začala mu vyhrožovat.
Na zastávce jsme je potkaly znova, dost zřetelně jsem slyšela: ,,Dej jí to do vlasů!", tak to ne! Na bundu to ještě zkousnu, ale ve vlasech! Ani náhodou. Tak jsem se k nim otočila a byla jsem jako děsně drsná (xD): ,,Haranti malý, já to slyšim! Jen si zkus mi to dát do vlasů, nebo se mě jenom dotknout a já tě zejtra ve škole zmlátim a všechny, co se budou smát taky! Jen počkej!", chvíli bylo hrobové ticho... pak jsem zase promluvila: ,,A držte se od nás dál, protože jestli se jen přiblížíte podám si vás taky, smradi". Jj, vím, jsem na ty děti zlá... ale já nejsem moucha. Navíc to na ně platilo - už nás nechali napokoji.

Zjištění

22. února 2007 v 16:38 | Eliwera |  Blah blah aneb Eliwerky kecy
Na co mi je černý potítko s lebkou, když mám doma jen samý světlý, maximálně hnědý věci?
Musím říct, že se to k tomu hrozně "hodí"... xD
.
Ale černá je hezká... možná, že vyhodim ty světlí věci, spíš než to potítko xD.
Koukám do té skříně už pěknou dobu - červená, modrá, růžová, oranžová, bílá, ale ani jedna černá barva. Tak to bude těžký xD


"Brís van tač"

21. února 2007 v 21:38 | Eliwera |  Blah blah aneb Eliwerky kecy
,,Fůůj, to smrdí"
,,Neboj, máme BriseOneTouch"
Znáte tu reklmau?
.
Brise One Touch... co je na tom tak vtipnýho? Já jen, že jsme se tomu s Nikčou tak smály. Co je na tom, že si člověk splete deoš a Brise One Touchem? Pěti minutovej záchvat smíchu jen kvůli tomu? Bože, kam ten svět spějeje xD.
.
Znova se ptám: Co je na tom vtipnýho?
Ještě teď mě z toho bolej bříšáky... nechápu.

Středa - 21.2.2007

21. února 2007 v 21:27 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Na štředě mě prostě vždycky nejvíc bavý výtvarka protože je to opravdu jedinečná a nezapomenutelná hodina! A ani dnes tomu nebylo jinak. Hned od nástupu do třídy měla učitelka plnou hubu keců. Ale na to už jsem zvyklá. Když jsme se s Nikčou usadily učitelka už všem zadala práci. A protože nám nic neřekla, tak jsme celou hodinu seděli a jedli čipsy xD. Ale mezi tím se událo i spousta jiných věcí.
Opět jsem byla podezdřena z krádeže, minule jsem jí prý ukradla nůžky a přeminule pravítko, prý prototo, že to leželo vždycky blízko mě, hezká teorie, ale chtělo by to důkazy. Tentokrát jsem teda nic neukradla, ale prý jsem jí zničila papír, nebo co. No jasně, já. Tak jsem začala hájit svoje práva (xD). A spustila jsem: ,,(...)No jo, paní učitelko, já jsem hrozná. Furt vám něco kradu a ničim(...)To fakt nemá cenu, tady! Potřebuju právníka", ,,Cos to řekla?", no, chvíli jsem váhala, ale Nikča to pak řekla za mě: ,,Že potřebuje právníka!". Učitelka udělala jen nějakej uraženej xicht a dál už si nás nevšímala, pak jsem ale trochu provokativně Nikče řekla: ,,Ta výtvarka je stejně nejlepší, vždycky se tu nejvím bavim". To už asi učitelka nevydržela (to nevim proč) a zapsala mě i Nikče poznámku do kázeňáku. Bože xD.
Někdy uprostřed hodiny mě více než překvapila Míša, spolužačka, tedy kamarádka, spíš. Když jsme s Nikolou dostali za úkol srovnat výrobky tat trochu jsme si hráli a Míšin výrobek se rozbil, né moc. Rozhodně šel ještě opravit - tak jsme ho slepili a byl zase v pohodě. A co udělala Míša? Hned co učitelka přišla nás bonzla, že jsme s tim hodili, to mě docela naštvala. Pak nás ještě sprdla, že jsme tam celou dobu nic nedělali a teť to ničíme... booože, to zas ty aktivní lidi. No co, když nám učitelka nic neřekla, tak přece nebudem dobrovolně pracovat, ne? Tyhle kecy přesně nesnášim, grrr. Všichni ze třídy jsou tak aktivní, co se školy týče, božeee xD. To mě vždycky dostane... a když pak ještě žalujou... to je děs.

Aha, tak takhle...

20. února 2007 v 19:08 | Eliwera |  Blah blah aneb Eliwerky kecy
Už jsem konečně pochpila, proč se někdy kluci chovají dobře a jindy jsou na nás hnusný. Tedy proč se někdy chovají normálně a jindy totálně neobvykle.

Úterý - 20.2.2007

20. února 2007 v 18:56 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Máte rádi pavouky? Já teda rozhodně ne...
Stalo se to o pracovkách. Museli jsme stříhat nějaký okno, či co, přiznám se bez mučení, pracovky mě fakt neberou. Když jsem dostříhala mé veledílo, tedy "krásné" okno s tulipány už zazvonilo. Učitelka moje dílo ohodnotila a mohli jsme si jít pro tašky. Popadla jsem svoji úžasnou hnědou Snoopy taštičku, kterou má snad půlka města. Pomalu ke mně přišla Nikča a sáhla po svém patohu a v tom jsem ho uviděla, hnědého a velkého. Nebyla jsem si úplně jistá ale pak Nikča batoh zvedla a já stála tváří (v) tvář tomu opravdu velkému a hlavně nechutnému stvoření, které vlastně nic nedělá. Ale to ta fóbie, asi. Ten pavouk měřil minimálně dva centimetry, měl hnusný dlouhý nohy a tak celkově, hrůza! Samozdřejmě všichni očekávali mou běžnou reakci - pištění. No, rozhodla jsem se šetřit hlasivky a tak jsem jen houkla na Nikču: ,,Fůůůůůj, pavouk!!" a pak jsem utekla na druhý konec třídy. Po chvíli jsem začala litovat, že jsem vůbec něco řekla, protože kluci - samozdřejmě - k pavoukovi přiběhli a já se bála, že buhou zase "vtipní", a že ho na mě budou házet. Brrr. Naštěstí byl tak ohyzdně velkej, že na něj ani oni nešáhli a jen ho strašili. Uf. Celý den jsem pak viděla všude pavouky xD.

Myslela jsem, že o tom ani nenapíšu, ale po dvouhodinovém dopisováním sešitů a učení fyziky jsem chtěla nějaký oddech a tak jsem mazala na net, alespoň napsat. Jen mi řekněte... Jaktože tolika lidem pavouci nevaděj? Jakto? :(

Pondělí - 19.2.2007

19. února 2007 v 17:42 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Jen tak mimochodem, říkala jsem už, že mám ráda pondělky? No, nevím. Ale jinak je mám opravdu, ale opravdu ráda. Stačí totiž přežít pouze matiku, češtinu, no a dvou hodinovka těláku spolu se zemákem a ájinou už je v pohodě. Ale vůbec nejlepší na celém dni je trénink s tim nejlepšim trenérem na světě xD. No najděte mi trenéra, který se nechá ponižovat od dětí a taky někoho, komu nevadí, když je na něj člověk, který je o 20 let mladší drzej. No jo, jistě jich je mnoho, ale náš trenér je prostě náš trenér. S nim je ta největší sranda xD. Furt z něj děláme blbce a máme blbý kecy, on to pak opakuje takovim dětskym hlasem, to je hrůza xD. Nebo mi s Nikčou trapčíme a on na nás čumí a tlemí se, fakt jak puberťák. Jenže to se nedá popsat, toho fakt musíte vidět, protože jinak to nejde. Nejlepší je, když na něj zavoláte: ,,Víťo..." a úplně normálně - nekřičíte. A on hned: ,,Neřvy!" xD. Nebo to jeho ,,Mlč!", ale to vůbec nemá cenu popisovat, toho prostě musíte slyšet. xD
A zrovna dneska se mi trénink líbil. Nejprve jsme se rozcvičili a rozběhali - to je asi ta nejnudnější součást tréninku. Pak jsme měli téměř jako vždy starty. To znamená, že nás Víťa rozdělí do tří skupin - ve třetí jsou ty nejlepší a v první nejhorší. Postupně lidi propadávaj, nebo postupujou(podle toho, jestli dannej běh vyhrajou)a nakonec je finále. V prvním družstvu nakonec zůstanou ty nejlepší a ve třetim nejhorší(já bývám v prvním - nechápu, nebo ve druhym.). Pak je tedy finále. Nejdřív běží první skupina, kdo vyhraje je první, pak druhej, třetí... no pak běží druhá skupina, kdo vyhraje je čtvrtej, pátej, šestej a tak... Bože, co to mekrám, vždyť to je úplně nepodstatný. Každopádně nás pak podle toho, jak jsme doběhli rozmístil do družstev. A přišli na řadu pořádný závody. Samozdřejmě to rozdělil jako obvykle nespravedlivě, takže jsme byli poslední. Hurrrá! Za tu dobu nám samozdřejmě stihnul říct minimálně stokrát to jeho "Mlč!" a hodil na nás asi pět tupých xichtíků(=vyvalené oči, otevřená pusa...).
Ke konci tréninku jsme rozhodli zahrát si házenou. Víťa nás opět rozdělil sám, prý na světlé a tmavé. Já měla na sobě světlonce žlutý triko a údajně jsem byla tmavá, tak to ne. Hned jsem se vrhla do protestu. Samozdřejmě nakonec polevil, určil dva kapitány a ti si mohli vybrat. Když už jsem zbyla jenom já, Nikča a dva kluci bylo vybírání těžší. Nakonec si vybrali Nikču a jednoho kluka. Já jsem chtěla jít pochopitelně k tomu týmu, kde byla Nikča. Oni stále váhali, jestli mě, nebo tamtoho kluka, naštěstí on vůbec nešel, tak jeden spolužák z toho týmu, kam jsem chtěla mě vyzal za ruku (jako né tak xD, spíš za předloktí) a řek: ,,Tak když *jméno* nechce, tak pojď ty". Za ruku mě lehce surově přetáhl od místa, kde jsem stála přímo do hloučku našeho týmu. Byla to ta nejlepší házená, protože jsem si dala svůj první gól za poslední dva roky xD.
Bože to je zase dlouhý xD

Jedna malá

19. února 2007 v 12:39 | Eliwera
Tak pro začátek...

Úvodem

18. února 2007 v 19:08 | Eliwera |  Blog, blog a ještě jednou blog
Osobně si myslím, že někdo, tedy spíše všichni, už jsou z toho mého stěhování na větvi. Nedivím se jim - Horseska, ElizaEl, Elizabeth, Holčina(pero-papir), Meow... to jsou všechny blogy, tedy přezdíky, které jsem kdy měla. A všechny tyto blogy ještě existují. A aby jich nebylo málo přidá se k nim i tento - Eliwera! A zde bych chtěla objasnit, proč to všechno...
Horseska, to byl můj první blog, úplně první. Halda obrázků, nedůležité kecy a tak...
Pak jsem se rozhodla pro změnu a stala se ze mě Elizabeth. Řekla bych, že jsem byla velmi trapná(to zůstalo)a zoufale se snažící o slávu blogařka(tedy ze začátku). A tady to začalo. To všechno. Příšly zvraty, pozastavování blogu, znovu spuštění blogu... a dále i postupné stěhování na: ElizaEl, Meow a Pero-papir. Vždy když jsem se řekla, že toho nechám (toho stěhování) věděla jsem, že blog Elizabeth bude lehké oběvit, protože mě tak znají všichni a proto jsem jednou chtěla udělat stěhování konec! Chtěla jsem udělat konec blogům... jenže... nedalo se to vydržet, v blogařském světe jsem strávila rok a nejde to jentak odejít. Je to můj koníček.
A tímto blogem chci udělat tučnou čáru za vším... zruším ostatní blogy a budu mít jen tento. Nebudu se stěhovat. A třeba 18.února 2008 sem budu psát znova... a bude to přesně rok od založení tohozo blogu.
Ano mrzmí mne, že jsem musela opustit Elizabeth blog, ale já chci opravdu zkončit! Né s blogama, to ne, ale s tím stěhováním... a třeba, když přejdu úplně jinám a blog Elizabeth zruším, bude všechno jiné. Uvidíme.
Nedává to smyl, že? Já vím... tam snad... vítám zde všechny... dám sem pár článků od Elizabeth, ty, které si chci pamatovat. Ale dost o tom blogu, ten už není!
A teď už je na ředě jen jedna velká . (tečka)

Pátek - 9.2.2007

18. února 2007 v 19:04 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
A začal nám víkend! Což znamená, že dneska to bylo naposled v tomto týdnu, co jsme byli ve škole. Nebyl to zas tak příšerný den, rodinku jsem zvládla, občanku taky, ájinu jsem překonala a dokonce s jedničkou a matika byla stejná jako vždy. Obvyklý den, až na můj oblíbený tělocvik, ten není obvyklý nikdy, protože je prostě super, zábavný a hlavně super zábavný! Nejprve jsme já a Nikča(Nikonka.blog.cz) zlobily a tak jsme dostali "za trest" rozcvičku. Mě to teda nevadilo - pro nás to byla jen další příležitost, abychom trošku zvedly náladu ve třídě. xD. Učitelka to spíš brala jako rušení hodiny, ale co...
Pak následovaly kruhy - pro neznalce je to takové to "tamto" co vysí od vrchu dolů, na takovim laně, pak se toho člověk chytne, teda né lan, ale těch kruhů a... prostě víte co, ne? Každopádně tam naše třídní povolala jen ty, co minule nebyly přítomní a tak nedostali známku za houpání a ty další pytloviny. Já jsem byla mezi nima. Když jsem přišla na řadu, něco jsem tam odhoupala a při seskoku jsem letěla ještě asi minutu vzduchem xD. Pak jsem udělala pár kotoulů... no prostě mám za jedna. Z těláku se nedá dostat dvojka xD. Jen ze šplhu, to je výjmka.
Poté jsme si mohli jít cvičit naši sestavu - akrobacii, kterou jsme si doma připravili. Teda všichni si jí asi připravili, jen já ne xD. Tak jsem to vymyslela přímo na těláku. Původně z toho učitelka měla zkoušet až přístí týden, ale řekla, že kdo chce, může jít už teď. A protože šla i Nikča, tak jsem se taky odhodlala. No, vyvázla jsem zase s jedničkou xD. Prý jsem mohla mít jedna podtž, protože dělám údajně nejlepší kotouly, říká učitelka, má smysl pro humor. Ale prej mám hroznou hvězdu xD. Nakonec mě donutila, abych svůj kotoul předvedla třídě, aby věděli, jak se to dělá. Bože, proč já? xD. Já to fakt neumim... ale je to pro mě čest, tak jsem to předvedla :).
Druhá hodina těláku byla zaměřená na basket - učitelka ho asi miluje... protože ho děláme furt xD. Nejhorší je, že škola má samí hnusný míče a jenom jeden dobře skáče. O něj se dam vždycky každej pere, to je sranda xD. Mimochodem, Nikol(né NIKOLA, ale Nikol)se zase naštvala a dostala tzv. cholerický záchvat. Mě totiž házela jedna spolužačka míč, ale Nikol si ho vzala, tak jsem řekla, ať mi ho dá... a ona nic, tak jsem jí ho jako vyrazila z ruky. Ze srandy xD. A ona se hned naštvala a byla zase uražená a navíc tam do mě začala strkat a vyrvala mi ten míč. Booože.
A když hodina končila, stáhla mi jedna spolužačka kalhoty. Tak jí to nikča oplatila a před tělocvikářem(učitelem)kluků jí je stáhla taky, asi 3x, až dolů xD. Všichni se temili a dokoncer i oběť xD,
To je asi vše k dnešnímu dni... :) Já si teda myslim, že to nikdo číst nebude a když ano, tak si přečte třebá náhodně poslední větu a tu okomentuje. Jak znám lidi xD, ale co... Do papírovýho deníčku mi taky nikdo nepíše komentáře - kdybych teda ňákej měla xD.

Středa - 7.2.2007

18. února 2007 v 19:03 | Eliwera |  Moje životní cestička, den po dni
Dneska byl obyčejný školní den, vlastně až na neobyčejnou výtvarku, která je vlastně neobyčejná vždy. Tentokrát jsem letěla za dveře, díky surovému pohybu mé paní učitelky, která je mimochdem šíleně nevyrovnaná xD. Ale vezmeme si to hezky popořadě...
Atleti - tedy asi polovina třídy - chodí na obědy po čtvrté hodině, protože máme trénink od dvou hodin a myslím, že bychom to jídlo na tréninku vyklopili. No každopádně prostě já i kámoška a další část třídy chodíme na ty obědy. To už jsem říkala. A to, že chodíme každé pondělí a středu po čtvrté hodině znamená, že ve středu tam jdeme po češtině a pak jdeme na výtvarku, pět minut po zvonění( = máme asi 10-15minut na jídlo). Jenže naše milovaná výtvarkářka to prostě nemá ráda, štve jí, že tohle chození na obědy nás rozptiluje, bo co. Nojo. Nemá ráda ani mě - jsem na ní neustále drzá, ale když ona si o to prostě říká. Neustále nám sděluje, jak je jí špatně, kdo z jejich známejch se žení a ty další věci... aby toho nebylo málo, ona je navíc děsná cholerička. Já vždycky něco řeknu, ona hned: ,,neštěkej!" já udělám: ,,haf haf" a ona zase vybouchne xD. Hrůza. Každopádně dneska jsem byla asi drzá až moc, už od té chvíle, co jsme přišli z oběda. Například ona dělala přáníčka a já tam u ní stála a ona mi řekla, ať jdu pryč, jenže pak zase vybouchla, protože já tam stála a naschvál jí stínila xD. Ke konci druhé hodiny měla už nervy na prasknutí a začala ječet, že nám zakáže ty obědy po 4.hodině, protože zlobíme a všichni kantoři jí prej vobdivujou, že to snáma vydrží(kecy, jako když to s náma vydrží každej, proč by jí měli vobdivovat?). No, každopádně jsem se do toho vložila já, protože jakmile neřeknu svůj názor, jsem z toho celá špatná. Tak jsem jako řekla, proč nám zakáže ty obědy, když to s našim zlobením nemá nic společnýho, taky jsem dodala, že ,,se jako máme na tom tréninku poblejt"? A další narážky, na tenhle její divnej kec. Nechápu, fakt nechápu, jak zlobení souvisí s obědama, bože. Ale ouha, učitelka už toho měla za celý den asi dost, hodně jsem jí provokovala, třeba když jsem štěkala, tak jsem mačkala penál a říkala, že to štěká on xD. Navíc - jak jsem již říkala - jsem byla dneska drzá celkově. Tak mě prostě vzala za ruku a odtáhla za dveře xD. Nooo... tak jsem tam počkala do zvonení. Stihla jsem si prohlídnout fotky deváťáků a nějaký výkresy. :P Já tu učitelku miluju xD.

...Ptala se mě co láska

18. února 2007 v 19:02 | Eliwera |  Blah blah aneb Eliwerky kecy
Co láska? Může tomu dítě v mém věku rozumět? Ani ještě pořádně ne, nikoho nehledám, nemám důvod. Ano, ještě jsem s nikým nechodila a divíte se? Víte, kolik mi je? Vždyť ani nejsem pořádnej puberťák, natož, abych se někde tahala s klukem. Stačí mi kamarádka, ta nepotřebuje nutně vidět fotbalové utkání v 9 hodin na ČT1, nepotřebuje se vyrazit "s chalapama" do hospody a nepotřebuje si jet na pracovní schůzku se svou sekretářkou(která je mimochodem mladá, krásná... a bůh ví co ještě). To je jen několik málo postřehů, co jsem zachytila ze života dospělích. Ale dospělost je pro mě zatím dosit vzdálená životní kapitola. Ona se mě totiž ptala, co láska. Láska je krásná, ale na přátele se nesmí zapomínat. Láska způsobuje slzy a kdo vám je utře...? Jedině přítel. Všechno se zdá krásné... milujete se, ale pak nastane zvrat. Hádka, kteoru by jste nikdy nečekali, protože to vaše stvoření je přeci tak dokonalé, ale ejhle není. A co teď dělat? Vlatně nic, protože nezbyli přátelé u kterých by se bylo možno vyplakat. Nezbyli, protože byli odsuzování a ve vašem životě vlastně... nepotřební. Jsou pryč, ale jen vaší vinou.
...Ona se mě ptala, co láska. A já řekla, že je to hezká věc, ale přátelství se nevyrovná. Dá se žít bez lásky, ale bez přátel ne. Nejkrásnější ovšem je, když se oba city zkloubý. Je krásné mít přítele a zároveň v srdci chovat k někomu lásku... to je teprve to pravé, to je život. Krásný život
...Ona se mě ptala, co láska. A já jí odpověděla ze srdce, ze srdce malého dítěte.
...Už se mě prosím neptej...
Pozn.: Stvořeno na základě včerejšího dotazu od nejmenované osoby.
(neberte tento článek vůbec vážně, děkuji...:)

Jednou si zničíme planetu, brzo

18. února 2007 v 19:01 | Eliwera
Možná myslím moc dopředu, ale víte, že se klidně může stát, že moje děti budou žít na zničené planetě? Na planetě, kde každý bude hulit cígo, všude bude tma od kouře z továren, 35°C na jaře, zatopená celá Amerika... No, asi zase přehánim, zatím to tak přeci není... ikdyž co není může být. A všechno půjde jen k horšímu. Jeslti s tím teda někdo něco neudělá, protože jinak to může dopadnout tak, že vyhynou i myši, jak ty debilní lidi vražděj každý zvířátko. Svině hnusný! Heh... Já si prostě myslím, že si tímhle tu naši krásnou planetu ničíme. K čemu nám jsou super pytle, které jsou spálené v super továrně(která jen tak mimochodem jen "decentně" znečišťuje zemi), k čemu nám pravý kabát z činčil... k čemu nám je tolik kosmetických značek? Proč není jedna, která netestuje? Mě by jen zajímalo k čemu to je. Nebylo by snad hezké, kdyby měl každý právo na svůj domov(jako nemuselo by bejt všechno tak drahý - ale to je zase o něčem jinym), kde by měl zahrátku a tam by mu létali motýlci, šuměla čístá voda... běhali koně. Místo toho jen samej beton a smrad. Je to hnus, hnus! Vždyť se tady nakonec i udusíme, až si vykácíme i ty naše ,,Zelené plíce". Šmarja... tak si něco z tý přírody vemte, ale taky to vraťte, ne? Teď už se ale bude všechno dělat těžko... už jsme si to zničili až moc, bohužel... To jsem se jen chtěla vyjádřit k různým problémům naší planety. Všichni víme, že tu jsou... ale stejně s tim už asi nikdo nic neudělá. A já už teprv ne, protože jí asi sama ničim :(
Zase melu kraviny :(

Nehezký vzhled

18. února 2007 v 18:13 | Eliwera |  Blog, blog a ještě jednou blog
*Vytvořeno pro prohlížeč Mozilla Firefox
*V IE je opravdu nehezké menu

Takovej pokus

18. února 2007 v 17:11 | Eliwera
Asi to tu zase zrušim :(